Hudba z nejslavnějších italských filmů

Živou hudbu v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu doprovodí ukázky z nejslavnějších filmů italské kinematografie, promítané na velkoplošném plátně v secesních prostorách Smetanovy síně Obecního domu 13. března.

Obraťte se na nás a zařídíme vstupenky.

Pod italským sluncem se rodí ty nejkrásnější písně. Tatáž pověstná italská muzikálnost, která dala v 17. století zrod opeře, se ve 20. století zasloužila o genezi filmového soundtracku – jedinečného fenoménu, v němž se hudba osamostatňuje ze stříbrného plátna a žije dál na zvukových nosičích … a v koncertních síních. Itálie byla jednou z prvních zemí v Evropě, kde se filmový průmysl rozvíjel od samého počátku 20. století.

Své „zlaté éry“ ale dosáhl italský film až po druhé světové válce s generací představitelů směru označovaného za neorealismus a jejich o něco málo mladších souputníků, kteří neorealistická východiska přetavili do existenciálních nebo někdy až surrealistických rozměrů. S režiséry přišla do filmových ateliérů i plejáda hudebních skladatelů, jejichž jména – spolu s jejich hudbou a ostatně i filmy, k nimž ji vybírali nebo přímo psali – jsou dnes většinou zapomenuta až, jak to tak bývá, na jedno: Nino Rota.

V programu koncertního večera nahlédneme do hudebního světa Felliniho filmů Silnice, Sladký život, Osm a půl a Amarcord. V každém je hudba samozřejmě jiná, ale společný rys přece mají: kaleidoskopickou hudební představivost umožňující prudké změny výrazu a nálady. Rotova hudba zkrátka rezonuje s emocionálním nitrem postav i diváků/posluchačů.

Nina Rotu si zvalo ke spolupráci mnoho dalších režisérů, celkem skladatel vytvořil přes 170 filmových partitur. Složil hudbu k několika filmům Luchina Viscontiho – pro jeho historické drama Gepard (podle stejnojmenného románu G.T. Lampedusy) použil mimo jiné jeden nepublikovaný valčík Giuseppa Verdiho. Melodie z filmů Kmotr režiséra Francise Forda Coppoly a Romeo a Julie Franca Zeffirelliho patří dodnes k těm takzvaným „nesmrtelným“.

Zvláštní kategorii v dějinách italské kinematografie tvoří „spaghetti westerny“ a jim příbuzné dobrodružné a detektivní filmy z 60. let. Na jejich vlně se svezl režisér Sergio Leone a s ním jeho bývalý spolužák, hudební skladatel Ennio Morricone.

Ze společné dílny Sergia Leoneho a Ennia Morriconeho vzešlo osm filmů. Některé melodie z nich se staly hity dokonce i mimo stříbrné plátno – například slavná kojotí píseň z filmu Hodný, zlý a ošklivý v jedinečné popularizaci Huga Montenegra nebo hlavní téma z filmu Tenkrát na Západě v originále se skladatelovou dvorní zpěvačkou Eddou Dell´Orso, dnes v koncertním repertoáru mnohých dalších. Za hudbu k poslednímu Leoneho filmu Tenkrát v Americe byl Ennio Morricone nominován na cenu Zlatý glóbus a nejvyššího ocenění se mu za ni dostalo od Britské akademie a od Asociace losangelských filmových kritiků.

#hudbaznejslavnejsichitalskychfilmů

Poslední novinky